Náhled transparentního účtu: 2702235647/2010
www.mujbezdomovec.cz
Karel a já
Karla jsem potkávala u dveří nejmenované instituce. Postával u dveří s nataženou rukou a vybíral almužnu. Nástěnky místní instituce, kde denně postával, inzerovaly návštěvníkům informaci, že není žádoucí potřebným rozdávat almužnu. Ujišťovaly, že se lidem v nouzi věnují sociální pracovníci. Vysvětlovaly, že při obdarovávání almužnou, klesá ochota potřebných lidí s nimi spolupracovat.
Karel na mě v žádném případě nepůsobil jako člověk, o kterého by kdokoliv a jakkoliv pečoval. Tiše postával s nataženou rukou u dveří, za pár drobných poděkoval. Při krátkých rozhovorech se ukázalo, že je důchod pobírajícím důchodcem. Nevlastní ale nemovitost a z výše důchodu nájem neuhradí. Trvalé bydliště má na úřadě MČP18
Stěžoval si na velmi neutěšené bytové podmínky. Zmiňoval, že ubytovna bude zrušena. Měl strach o střechu nad hlavou. Obával se budoucnosti v životně na ulici, který už si v minulosti vyzkoušel.
Při krátkých rozhovorech si navíc stěžoval na zdraví. Působil unaveným a malátným dojmem. Ukázalo se, že nemá kartičku pojišťovny. Sociální pracovnice sice přislíbila pomoc s vyřizováním, ale kartička byla neznámo kde. Na infolince pojišťovny jsem se dozvěděla, že kartička byla zaslána na úřad městské části, kde má Karel hlášené trvalé bydliště, ale vrátila se zpět, jako nedoručitelná. Kartičku zdr. pojištěnce jsme tedy vyřešili.
Další krokem byl aktuální zdravotní stav. K mému velikému údivu se soc. pracovnice neptala na aktuální zdravotní potíže (tuto službu nezajišťuje). Karel se velmi rychle svěřil, že je od dětského věku v péči paní endokrinoložky. Důvodem je vrozená dysfunkce štítné žlázy. Neměl kartičku pojištěnce, nemohl k lékaři, neměl tedy ani léky na léčbu št. žl. Neléčená dysfunkce štítné žlázy znepříjemňuje pacientům život v mnoha ohledech. Jsou unavení, apatičtí, trápí je nadváha, myexedemy, může způsobit glaukom i stavy podobné demenci, které se popisují, jako vratné. Bylo tedy potřeba začít znovu pravidelně užívat léky (Letrox).
Přemýšlela jsem, proč by nemocný důchodce měl žít životem bezdomovce? Stejnou otázku jsem položila soc. pracovnici, odpovědí bylo dlouhé mlčení.
Řešením Karlovy složité situace, vzhledem ke statutu důchodce s pravidelným, přestože nízkým příjmem důchodu, se mi zdálo být příhodné podání žádostí o umístění do domovů pro seniory. Zájemců je mnoho, míst v pražských DS málo.
Rychle jsem si uvědomila, že realizace této myšlenky, přestože jen na úrovni vyplnění formuláře, byla nad Karlovy síly.
Administrativní zpracování podání žádostí, je bez internetu takřka nemožná věc.
Jak by našel jejich adresy (DS), kontaktní telefonní čísla? Jak je bez internetu možné by stáhnout formuláře k vyplnění? I po stažení z internetu, je to celkem náročná na administrativní agenda, náročná na administrativní dovednosti, které muž ročník 1954, celý život pracující, jako kuchař rozhodně neměl.
Kontaktovala jsem tedy soc. pracovnici s prosbou, aby mi pomohla několik žádostí vyplnit. Bylo potřeba vyplnit alespoň pět žádostí, aby byl Karel alespoň někde zařazen mezi čekatele o umístění do DS. K mému dalšímu údivu, navzdory příslibu mi Karel donesl vlastnoručně vyplněný formulář (ne z rukou soc. prac). Kolonky byly vyplněny velikým neforemným a kostrbatým písmem.
Při pohledu na ručně špatně vyplněný a zmuchlaný, stejně jako ušmudlaný formulář, zapáchající kouřem, jsem zauvažovala, čím je deformace písma vlastně způsobena. Zda se nejedná o formu dysgrafie, nebo jen Karel špatně vidí? Příležitostně jsem Karlovi ukázala stránku papíru a oddálila ji na několik centimetrů. Nepřečetl nic. Bez váhání jsem ho objednala na oční. Oční ordinace kterou navštěvuji sama jej okamžitě přijala. Při první návštěvě se Karel v lékařském domě ztratil. Systém chodeb a recepce byl pro jeho orientaci složitý. Při další, kam jsem ho doprovodila, byl panem doktorem zjištěn zákal. Pokračovalo tedy objednání do glaukomové poradny, objednání na ambulantní operativní odstranění glaukomu. Vzhledem k vysokému věku, ve velmi krátké době. Nyní je Karel po operatibilním odstranění zákalu a zhoršený zrak je možné řešit brýlemi.
Neutěšené sociální podmínky na ubytovně se projevily v mnoha ohledech. V době kovidového lock-downu byla ubytovna lidmi nakaženými kovidem doslova promořena. Karel absolvoval očkování, ale ani tak kovidu neušel. Prodělal těžký kovidový zápal plic s hospitalizací v FN Vinohrady, naštěstí byl po třech týdnech propuštěn z nemocnice.
Dalším momentem mého nesčetného údivu (při konfrontaci s názory soc. pracovnic) byla reakce soc. pracovnice, že Karla není potřeba testovat na žloutenku, protože přestože se pohybuje v prostředí ubytoven a zažil i pobyt přímo na ulici. Má tedy jistě už silnou imunitu a žloutenku chytnout nemůže a ani ji nepřenáší. Svůj odlišný názor jsem v praxi vyjádřila jeho delegací na hepatitidový test (který byl ale zmařen jeho hospitalizací v nemocnici, když se nakazil covidem). Nedalo mi to a při Karlově hospitalizaci v nemocnici, při kovidovém zápalu plic jsem poprosila pana doktora, aby Karlovi nechal udělat testy na hepatitidu. Okamžitě souhlasil. Výsledkem byl test, potvrzující prodělání žloutenky. Soc. prac. tedy s Karlem byla léta v kontaktu, bez jen elementární snahy jej poslat na test žloutenky, aby měla jistotu, že ji v tak soc. složitém prostředí nepřenáší a že ji zrovna neprodělává. Prostě to neřešila, stejně jako jiné zdr. aspekty.
Tehdy už jsem nepochybovala o tom, že péče sociální pracovnice o Karla příliš prvků profesionální péče nenese. Došla jsem k názoru, že péče zahrnuje doprovod do lékařských zařízení, kam jej ale nikdo účelově nesměřuje a dotaci potravinových konzerv, které byly opravdu užitečnou materiální pomocí. Čas, který jsem věnovala vyplňování žádostí, telefonáty po lékařských zařízeních, hledáním kartičky aj., se už dal počítat ne na hodiny, ale na dny. Věděla jsem, že sama na tak časově náročnou agendu nestačím. A hledala jsem jinou, vzdělanější a zdatnější sociální pracovnici, které bych o Karlově příběhu řekla a která by se jej také profesionálně ujala.
V jednom mě Karel ale přece jen nepříjemně překvapil. Z kraje ledna jsem pro něj našla podnájemní bydlení. Velmi skromné, ale v příjemném prostředí rodinného domu se zahradou, přestože na okraji Prahy. Byl by tedy měl možnost, vyměnit ubytovnu za celkem přívětivé bydlení. Bylo ale potřeba provádět pravidelné platby z účtu na účet. Ukázalo se, že Karlova platba důchodu je zatížena exekucemi. Protože otázku exekucí už jsem s Karlem v minulosti řešila, a dostala jsem odpověď, že nikde nic nedluží, byla jsem nově zjištěnou situací velmi rozzlobena. Vztek jsem překonala a chtěla jsem vědět původ exekucí. Pořídila jsem výpis z exekuční komory. Na zkl. plné moci jsem v akci „Milostivé léto“ komunikovala s devíti exekučními kancelářemi dlužné částky. Měla jsem velmi krátký časový prostor, pouze necelé tři týdny. Zadařilo se do 25. 1. 2022 zjistit původ exekucí a i celkovou dlužnou částku. Akce „Milostivé léto“ končila 28.1.2022. Během 3 dnů se bohužel už ale nestačila sejít rada subjektu, který přislíbil pomoc při alespoň části úhrady.
Vláda ale 18. 5. 2022 schválila návrh zákona, který umožní zopakování oddlužovací akce Milostivé léto znovu po dobu 3 měsíců.
Na Karla se usmálo štěstí v podobě skvělé paní Jarošové, z Jihoměstské sociální, a. s., která svým zkušeným přístupem přispěla k tomu, že Karel by nasměrován k jinému obvodnímu lékaři. Paní doktorka přímo spolupracuje s DS. Vzhledem k závažnosti zdravotního stavu, je zpracováván příspěvek na péči, alespoň I. stupně. V rámci zprostředkované sociální péče se následně Karla ujala ještě jiná, podobně skvělá soc. pracovnice.
Věřím tedy, že Karlova šance na střechu nad hlavou, v podobě umístění v DS bude realizována. Velmi věřím, že důchodci v ČR nemusí své stáří nedůstojně prožívat v komunitě bezdomovců a střídat jednu příšernější ubytovnu za druhou. Že snad není nutné, aby postávali u dveří s nataženou rukou. Věřím, že i důchodce s celkem malým důchodem, může své stáří prožívat důstojně, přestože v DS, který je v jeho situaci výhra.
Karlův důchod je zatížený exekučními srážkami ve výši necelých 2 300,- Kč měsíčně. Vzhledem k celkově podprůměrnému výměru výše důchodu, nepřevyšující částku 15 000,- Kč mu po srážkách zůstává částka necelých 12 500,- Kč.
Výše úhrady za pobyt v DS, činí dle variabilních sazebníků úhrad jednotlivých DS zpravidla kolem 11 500 u dvoulůžkového pokoje, bez příspěvku na péči.
Na úhradu pobytu v DS tedy výše důchodu postačuje. Pro vlastní potřebu, na drobnou útratu by ale Karlovi zbylo pouhých 1000, - Kč. Protože se nejedná o 15 % z celkové částky penze před exekuční srážkou (15 % zaručen zákonem), DS by byl v situaci, kdy by měl povinnost žádat o doplatek na pobyt stát. To je diskvalifikační faktor při zpracování žádosti o umístění do DS.
Řešením se zdá být osvobození výše důchodu od exekučních srážek, splacením exekucí. Exekuce jsou vedeny u exekučních kanceláří Mgr. Marcel Kubis, JUDr. Juraj Podkonický, Mgr. Zuzana Grosamová a JUDr. Dalimil Mika.
V rámci opakované akce „Milostivé léto“, pro podzim 2022, by předběžná exekuční částka, vedená těmito kancelářemi měla dosahovat výše 39 039,- Kč.
Paušální náhrada exekuce 1 815,- Kč (včetně DPH) činí 14 520,- Kč z této částky.
Exekuční částku, nemožnou zahrnout do akce „Milostivé léto“ činí 47 333,- Kč, čili celková částka je 86 372,- Kč.
Původem exekucí jsou z velké míry nesplacené pokuty, za jízdu bez platného jízdního dokladu, udělené ze strany DPP Praha. Tyto nevinné opakované prohřešky, nesplacené v režimu obchodních podmínek DPP, obohacené o exekuční poplatky narostly do částky necelých 40 000,- Kč.
Zbytek dluhu tvoří menší částka kolem 5 000,- Kč za nevrácené knihy do MKP a postarší dluh původem nesplaceného účtu za energie.
Ochrana osobních údajů
K ochraně osobních údajů návštěvníků stránek:
- Pro fungování našeho webu jsou používány pouze technické cookies.
- Pro měření návštěvnosti je používán nástroj Google Analytics pouze v základní úrovni, s anonymizací IP adres. Osobní údaje proto při vaší návštěvě webu nejsou a nebudou zpracovávány.
Transparentní účet číslo: 2702235647 / 2010
Tyto webové stránky byly zřízeny pro Karla.
Jsou pokusem mu pomoct v tíživé sociální situaci. Je zřejmé, že starý pán, ročník 1954 s limitovaným vzděláním a rozsáhlým chorobopisem možnosti vlastní svépomoci vyčerpal. Je zřejmé, že jinak, než s pomocí z venku se jeho situace nezlepší.
Karel je doslova odkázán na dobrou vůli okolí. Lidí v jeho situaci přibývá. Jsou omezeni nejen chorobami provázejícími stáří, ale i limitem nastavení a reálným fungováním sociálního systému v ČR, stejně jako postojem společnosti.
Věřím, že není potřeba, aby důchodce trávil své stáří ubytován na lavičce v parku. Je jisté, že v jeho situaci je pobyt v DS doslova výhrou.
Prosím tedy o drobný příspěvek na transparentní účet…
Vybrané finanční prostředky budou využity výhradně na pomoc úhrady dluhu. Pokud se podaří vybrat více, než potřebnou částku zhruba 90 000,- Kč, budou tyto finanční prostředky použity na sponzorský dar některého DS, aby se Karlova šance na umístění v DS zvýšila. Případně budou uloženy, jako finanční rezerva pro potřeby nenadálých výdajů, spojených se současnou situací zvyšování cen energií atp.
Z vybraných finančních prostředků nejsou placené mé služby, zajišťující jak komunikaci s DS a exekuční agendu, zejména komunikaci s exekutorskými kancelářemi (vyjma úhrady poplatků spojených s agendou), ani tvorba a provozování tohoto webu, který jsem také vytvořila. Není z nich hrazena ani jiná neodborná asistentská práce.
Nejedná se tedy o soukromý a jakkoliv financovaný projekt (Protože žádná soc. pracovnive Karla do projektu nezařadila. Pouze mě odkazovala jinam.), ale druh mezilidské pomoci.
Veškeré vybrané fin. prostředky budou použity pro řešení Karlovy situace.
Prosím, přispíveje jen drobnými částkami, které nijak neohrozí váš rozpočet a nebudou vám chybět. Úplně to postačí a budeme za ně vděčni.
Děkujeme
za oba Karel Pokorný Email: mujbezdomovec@seznam.cz
Jak vlastně žijí bezdomovci? Jak to vlastně zjistit? Jak nahlédnout do jejich světa? Je to vůbec důležité?
Je to obtížné. Vždycky se jedná o pohled zvenku. Často osoba vybavená vysokým vzděláním, soc. zázemím, se společnosti snaží přibližovat problematiku bezdomovctví optikou sociální vědy. Optikou zatíženou vlastním vědeckým cílem.Jaké jsou to cíle?Často vědecké, snaha informovat spol. o složitém jevu bezdomovectví. Přiblížit společnosti, čeho se sama velmi bojí. A touto cestou zmírnit sociální propast. Jedná se o druh pomoci.
Nesnažím se o vědeckou studii, ani soc. projekt. Tento web je psaný po večerech a prospět Karlovi mohu výhradně jen ve volném čase.Snažím se Karlovi usnadnit jeho situaci, protože je jisté, že veškeré možnosti svépomoci vyčerpal.
Přesto ale, jak nahlíží na svou situaci Karel sám, mi přišlo zajímavé. Proto jsem zařadila na web i jeho "tvorbu", protože nějak a něco tvořímě všichni v nejrůznějších úrovních. A věřím, že Karlovi jeho psaní pomáhá vnášet do vlastního života něco krásného, co přesahuje jeho nouzi.
Karlův zápisník (bez editace textu, vloženo, jak Karel sám napsal)
Můj život.
Mé jméno je Karel Pokorný a narodil jsem se před 67 lety v Praze-Podolí. Odtud jsem se do stal na své budoucí bydliště k rodičům a souro- zencům v Praze 5 na Smíchově. Zde jsem také vyrostl,vychodil a zde základní školu. Po jejím skončení jsem se šel na radu kamaráda z naší ulice v oboru prodavač potravinářského zboží. Vaření mě bavilo, podle blízkých jsem vařil do bře a tak jsem si udělal kurs na kuchaře, abych s s dokladem absolvování kursu mohl chodit po máhat známým do jejich restaurací na akce typu svateb, promocí, křtů a podobně. Protloukal jsem se docela úspěšně životem, věnoval jsem se obě ma oborům a ty mě se zvyšujícím věkem a díky dřině v nich mě začaly unavovat. Máma mě pora dila, abych zkusil pracovat jako ostraha objektů jako vnuk sousedky a já tak učinil na její radu. Když jsem po skonu mamky získal po ní byt a díky své naivitě jsem byl o něj připraven dvěma podvodníky. Z tohoto důvodu jsem se proto ocit nul na ulici jako bezdomovec takřka VIP. Chodil jsem díky možnosti Armády Spásy neustále v čistém oblečení, vykoupán a oholen a díky nalezení knih a jejich prodeji do antikvariátu měl dostatek financí pro své skromné potřeby. Tento život mě začal zmáhat, já se získáním důchodu objevil na Praze 10 „slušnou“ubytovnu a v té žiju dodnes.
Klárka Seglová
Tak tato dívka má své příjmení,já ho nepro zradím díky jejímu soukromí a říká se jí Se galová,což je jen jakési přízvisko a k tomu se ale brzy dostaneme.
Ona je už více jak rok mou,jak já jí beru,osob- ní sociální,jak jí v žertu říkám a jinak ji s tále chválím,kudy chodím. Klárka je ten typ sociální pracovnice(a nejen její práce),co ne zná slovo nejde to a to ani nepatří do jejího slovníku. Snad proto ji mnozí využívají a zne užívají a dívka nikomu nedokáže říct ne. Za to se i tak usmívá,umí se radovat a krásně žasne. Asi se dozvěděla z bible jedno rčení a to zní tak to„Najdi si ve dní aspoň chvilkou na to,abys mo hl žasnout. Bez úžasu je jen pouhá existence.“Ta Klárka je taková od narození radostná a žasnou či a lidé ji mají pro to rádi. To hlavní už o Klárce víme a my vysvětlíme,proč má dívka to své pří visko Seglová. Jak již jsem napsal,Klárka ráda pomáhá lidem,ale nesnáší zlo spojené s ničením lidských bytostí jako u komand konajících na roz kaz svých chlebodárců po světě etnické čistky. Klár ka kdysi prohlásila v žertu,že žoldákům u ní odzvoni lo,zničím je a že se tak stane hrozbou a postrachem, Teoreticky samozřejmě se jí to nezdařilo,ale druhé ano a já se to nejdříve dozvěděl od dvou žoldáků z Dálného Východu díky otci.
Jednou jsem jel přes Prahu a v tom letním horku do stal žízeň. Vystoupil jsem ve Vršovicích a objevil me zi ulicemi a garážemi z jedné z nich udělanou velkou hospodu. Netušil jsem ale,že se v ní schází členové zrní němých zabijáckých komand. Tam jsem viděl zajít Klár ku pro žvýkačky a začal se obávat o zdraví a život div ký. Zbytečně a to jsem hned poznal. Trochu se tam zdr žela a já viděl,jak dva obři ze zmíněných komand postup ně vylétli dveřmi a oknem na chodník směrem k zastáv ce MHD. Za nimi vyběhli dva Asiaté,coby kolegové těch obrů a nováčků komanda,pochopil jsem,že jsem se zbyteč ně bál o Klárku a to ona“nudlička“zlikvidovala ty členy komanda Zelených baretů. Zůstal jsem stát před hospodou, viděl jsem ty Asiaty a odešli jsme na zastávku MHD. Spo lečně jsme chytli spoj jedoucí na nádraží Hostivař. Za Půr běžnou jsme vystoupili a jí s těmi dvěma vstoupil do jez ke hospůdky jménem U krbu. Tam bylo plno a i tak se na šel stůl pro tři osoby. Dali jsme se jako neznámí lidé pivo, pojedli chutné pokrmy z grilu a ti dva stále tiše mluvili češ ký.
Jak jsem ale pro nás objednal tři sklenky Fereta po deci,za čali se bavit se mnou o všem možném. Jak oba mluvili češ ký jako já i s vyjadřováním pražských teenegarů,poznal jsem,že ti dva se zde narodili,vyrostli u nad neuměli ani vietnamsky pozdravit a otce znali díky placení alimenty- tu jen na matčiných fotkách ze svatby. Po ní odjel ženich do vlasti a nechal zde krásnou dívku a nevěstu a dva dny narozené syny a 1 dceru jako trojčata.
Ptal jsem se jich,proč tak prchali z jejich hospody a slovo si vzal Hong po otci a česky Honza.“My sem seděli v ty naší hospodě a popíjeli jsme pivo a fernet,když vešla do podniku Seglová.“Přerušil jsem Honga,že se Klárka jme snuje jinak,Honza mávl rukou se slovy.“To podle občan ký a my jí říkáme Seglová. Za prvý,co umí a za druhý, že je ona dcerou Stevena Segla a neteří díky strýci Jean Claude van Dammovi a proto jí tak my a pražský podsvětí říkáme.“Slova se ujal bratr Honzy Tran a tomu dona a švu de se mu říkalo Tomáš.“Seděli sem a pili pivo a fernet,Klár la si povídala s výčepem. Tu jí ta rameni přistála tlapa jed noho ze dvou novech vojáků z Ukrajiny a naší francouzský sekce tady na návštěvě. Říkal něco,že si vezmou dívku s sebou do parku,.Jeho kolega dal dívce ruku a to,neznajíc jí,neměl dělat i přes naše varování. Segalová. sundala tlapy obou,za kroutila hlavou jako Franco Nore ve filmu Vůně cibule a za čalo to.
První letěl dveřmi Andrej na chodník letěl po ráně dívky a ta poslala kopancem ven i Nikolaje.“Já se ptal,proč jí říkají Seglová. a Hong mi odvětil.“Je to díky jejímu umění Bojo Vých sportů a také proto,že je dcera Stevena Segla a mete Jean Claude van Damme. Ty známe jako titulní postavy ač nich filmů Amerických filmových společností,oba Klárku vyškolili a naučili vše nutné na její obranu. Proto jí tak říká ME.“Samozřejmě mi ta slova připadala přehnaná o šikovnost ti Klárky a na druhou stranu nikdo z hostů hospody jako ok lega těch obrů nepřipadal dle mě i obou kluků jako možný útočník. Dopili jsme,Hong zaplatil za nás tři útratu a Tran ob jednal a také zaplatil taxík.
Trvalo delší dobu než jsem zase uviděl Klárku a mohl jí psa třít opět v akci. Napadeným jsem byl tentokrát já. Na náměstí Pavlovičová jsem si vybíral hotovost v bankomatu a netušil za sebou mě pozorující dva páry očí. Když jsem ucítil špínu a za pach z oblečení a i alkohol a tabák z úst dvou bezdomovců. K nim se přidal další a já věděl,že bych si s jedním poradil,ale s třemi ne. Jeden z nich udělal na mě zlé oči a natáhl dlaň pro mnou vybrané peníze. Poslal jsem je do háje a už se po mě chtěl sápat. Najednou jsem mému sluchu milý a známý hlas a spatřil vedle sebe stát Klárku.“Nech mi je.“Přála si,já jí rád vyhověl a nestačil zírat. Dívka zakroutila hlavou jako Franco Nore ve filmu Vůně cibule,zaujala pozici pro útok v karate a ten útočník na mě dýchl výpary z úst a to neměl na dívku de lat. Stačil jen zavtipkovat na adresu Klárky a nestačil se divit. Jak sáhl dívce po batoh,zahlédl jsem její nožku vylétnout k bradě a homeles(bezdomovec)letěl obloukem na pojízdné schodiště do stanice Metra. Po nich letěl druhý směrem na na mésti Míru a druhý směrem ke Karlovu náměstí. Klárka si otře la pacinky do sukně,políbila si jejich hřbety a jen prohodila. “Jak to pěkně šlo.“Pozval jsem jí na oběd a zjistil,že je ona věřící,jí dle mě záhadné pokrmy,nepije alkohol a nekouří prostě samá ctnost a nikde chyba. Kladem její osoby byl ti tul Mgr.v oboru práva a že se v něm vyzná. Oběd jsme za končili kávou,protože Klárka nepije a já si dávám drink ja ko gentleman v zimě po soumraku a v létě po 20.hodině. Rozešli jsme se jako přátelé a já se rozhodl si jí namluvit a později si jí vzít za chotˇ. Jen v této tory byla vůči mě odta žitá a nedávala najevo o mě zájem a já z toho byl na prášky. Nakonec jsem dobyl její srdce a jen v tomto příběhu a mé fantazii jsem jí úspěšně požádal o ruku. Svatba se měla ko nat jen v malém kruhu osob z řad příbuzných a přátel a my jí nemohli utajit. Jelikož byla,je a bude dívka dcerou Segalo vou a neteří van Damma a předvedla to i na veřejnosti,tak se zpráva roznesla nejen v Česku,ale i v Evropě a celém světě a začaly se dít věci.
Kancelář prezidenta republiky díky zásahu hlavy státu po škytla nám snoubencům několik limuzín pro převozy nás a svatebních hostů i s policejním doprovodem. Jedna ze zná mých Pražských restaurací na nátlak široké veřejnosti záři díla přes ČSTV pronájem stadionu Strahov a i samotné me nu na ploše stadionu. Fotografové se nabídli z předních den niku,sám Pražský arcibiskup spolu s primátorem nás Pos putně oba oddají. Zpráva o svatbě celebrity v oblasti Bojo Vých sportů jménem Klárka s mou maličkostí se roznesla a to bylo poznat velmi brzy na stadionu. Tam si vhodné Pos ty obsadilo 36 televizních společností a plus rozhlasové i novináři z celého světa. Po obřadu na Staroměstské radnici samotným primátorem metropole,pak v chrámu SV,Víta ar- arcibiskupem Pražským a focení jsme odjely na Strahov a tam nás ochranná služba odvedla na plochu stadionu a slav- mostní dlouhé tabuli. Co říct stran mě jako trémisty,musel jsem vše přečkat a vydržet tak.
Nutno dodat v této story a i v mé bujné fantazii jsme spolu měli za 8 let 4 dvojčata samé holky,Klárka z nich všech k mé radosti z nich měla radost a jen jsem se divil udivení Klár ký. z počtu ratolestí. Vzpomněl jsem si na slova jedné naší sou sedky Romky a matky 10 dcer.“Nejhorší je prvních 9 dětí a pak už to jde.“Má hezká a hodná k pozlacení Klárka přijala má slova se vděkem. Stát nám daroval ze svých sociálních zdrojů a fondů velký dům a my v něm žijeme v harmonii a lásce dodnes.